SED jezdce
Alfa-Omega ovládání koně
Pouze v případě, že jezdec koně v pohybu neruší, může správně používat pomůcky a podporovat ho. A jen za tohoto předpokladu je kůň uvolněný. Jestliže jezdec nesedí rovně, je před pohybem nebo za pohybem, zcela jistě ruší přirozený takt koně. Jestliže není pohyb pravidelný, pak není kůň uvolněný. Jestliže není kůň uvolněný, nemůže ani jezdec sedět uvolněně a obráceně. A tady začíná tento začarovaný kruh. První kritérium korektního sedu je tedy "sedět rovně".
Jak toho dosáhneme?
Co
má zásadní vliv na sed je samozřejmě sedlo, které pasuje jezdci i koni.
Jezdec, který se učí v jezdecké škole, by se neměl obávat upozornit
cvičitele, jestliže má dojem, že koni sedlo správně nepasuje. Těžko
může cvičitel v takovém zařízení pravidelně jezdit všechny školní koně,
aby toto kontroloval.
Po nasednutí a měkkém dosednutí do sedla
bychom měli sklouznout sedem přímo do nejhlubšího bodu sedla, když
spustíme obě nohy volně dolů. Pak nohy mírně pokrčíme, vsuneme chodidla
do třmenů a opět je napneme. Třmeny ohraničují polohu nohy. Pokud je
svalstvo uvolněné, pata sama sklouzne do nejnižšího bodu. Pozor: chybou
je tlačit silou patu dolů, protože pak je celá noha ztuhlá a jezdec pak
nemůže být uvolněný, drncá v sedle. Přední stěna jezdecké boty by měla
ležet na zadním okraji podbřišníku, což u dobře padnoucího sedla pro
jezdce i koně musí jít samo od sebe. Když jezdec vezme do ruky otěže,
paže volně zůstávají podél boků až k loktu. Jestliže nejsou paže
uvolněné, nelze docílit měkkého spojení ruky s hubou koně.
Když
jezdec sedí špatně, je to patrné z pohybu koně: prohýbá hřbet, hází
hlavou atd. I jezdec zaznamená, že něco není v pořádku, protože se
rychle unaví, může dojít i ke křeči svalstva, nohy a záda bolí. Vinu
nemá hledat jezdec u koně, ale u sebe. Když správně nesedí, je ztuhlý,
tvrdý.
Ztuhlý jezdec ruší koně. Kůň se pohybuje hůře a jezdec je
ještě ztuhlejší. Co teď? Jediné řešení je udělat si pauzu, zkorigovat
sami sebe a začít znovu.
Nejvhodnější je provádět kontrolu svého
sedu a provádět cviky za účelem jeho zlepšení během krokových repríz na
jízdárně nebo v terénu. Je potřeba mít pod kontrolou své tělo, abyhom
mohli mít pod kontrolou koně.
CO SE DĚJE KDYŽ...
... jezdec sedí za kolmicí?
Kůň
uhýbá hřbetem, jezdec nemůže sedět nerušeně ve středu, kůň padá na
předek, oba partneři jsou ztuhlí, kůň se vyhýbá přilnutí, ruka jezdce
je tvrdá.
Tip na zlepšení: paže volně svěsíme kolmo dolů,
trup narovnáme tak, abychom rameno bylo v jedné svislici s kyčlí – v
této poloze také sedíme rovně.
. . . jezdec sedí před kolmicí
Holeně
ujíždějí dozadu a jsou ztuhlé, jezdec se nohama koně drží. Váhou
zatěžuje více předek koně, který se stává neochotným (nechce dopředu
nebo prchá). Tato chyba sedu bývá známkou úzkosti jezdce. Cvičitel by
měl dát pokyn ke zpomalení do kroku a zkorigovat sed tak, aby se jezdec
cítil jistěji.
. . . jezdec nedrží hlavu vzpříma
Jestliže
jezdec volně "klimbá" hlavou při jízdě, hlava mu padá na prsa, pak jde
automaticky koni za pohybem. Je to nepohodlné pro jezdce i pro koně.
. . . jezdec se nahýbá v kyčlích do strany
Tato
chyba se vyskytuje zpravidla v obratech nebo při nacválání. Nahne-li se
jezdec v kyčlích dovnitř kruhu, přenese své těžiště ven, na druhou
stranu. Kůň jde vnější plecí ven, aby udržel rovnováhu. Tomu se jezdec
intuitivně brání a tahá otěž přes krk koně, což je další zásadní chyba.
Tip na zlepšení: zastavit, zkorigovat sed a začít znovu.
. . . jezdec má příliš vysoko ruku
Většinou
tato chyba souvisí se ztuhlostí v ramenou. Ruka je tvrdá, kůň se
natahuje a lehá si do otěží nebo se brání tlaku udidla.
Měkké spojení ruky s hubou koně je v takovém případě nemožné.
. . . otěže jsou nestejně dlouhé
Buď
sedí jezdec křivě nebo kůň nese hlavu šikmo. V obratu by se měl jezdec
trupem mírně natočit dovnitř (vnitřním ramenem dozadu). Tím dojde
automaticky ke zkrácení vnitřní a prodloužení vnější otěže.
Důležité
je, aby jezdec zůstal i při zádržích uvolněný. Hrubou chybou je, když
jezdec při zádrží silně stiskne kolena a zakloní se. Ruka je pak
automaticky tvrdá a kůň se prohne ve hřbetu (utíká hřbetem od jezdce).
To,
co vypadá v teorii celkem jednoduše, není v praxi tak snadné
realizovat. Proto by si jezdec neměl klást od počátku příliš vysoké
cíle. Lepší je postupovat pomalu a pozvolna si pěstovat cit pro jízdu.
Rovnováha jezdce
K
tomu, aby se člověk narovnal, musí aktivně zapojit svalstvo, které mu
aktivně pomáhá držet páteř ve vzpřímené poloze, vyrovnávat pohyby
hřbetu koně a zemskou přitažlivost. Jezdec, který sedí rovně, šetří
nejen své klouby, ale i energii. Jeho pohyby působí lehce a ekonomicky.
Nové výzkumy ukázaly, že vhodné metafory či názorné ukázky jsou nejefektivnějšími způsoby výcviku jezdce.
Například:
• Drž otěže, jako bys držel v ruce tužku
• Seď tam, jako bys byla víla
• Představ si, že v ruce mačkáš mycí houbu
Cvičitel by měl umět podle situace názorně vysvětlit (třeba pomocí vhodného přirovnání), jaké má mít jezdec pocity. Jestliže to jeho mozek pochopí, pak je pro něho snazší správně zkoordinovat i pohyby těla