Jdi na obsah Jdi na menu
 


SED jezdce
Alfa-Omega ovládání koně

Pouze v případě, že jezdec koně v pohybu neruší, může správně používat pomůcky a podporovat ho. A jen za tohoto předpokladu je kůň uvolněný. Jestliže jezdec nesedí rovně, je před pohybem nebo za pohybem, zcela jistě ruší přirozený takt koně. Jestliže není pohyb pravidelný, pak není kůň uvolněný. Jestliže není kůň uvolněný, nemůže ani jezdec sedět uvolněně a obráceně. A tady začíná tento začarovaný kruh. První kritérium korektního sedu je tedy "sedět rovně".

Jak toho dosáhneme?
Co má zásadní vliv na sed je samozřejmě sedlo, které pasuje jezdci i koni. Jezdec, který se učí v jezdecké škole, by se neměl obávat upozornit cvičitele, jestliže má dojem, že koni sedlo správně nepasuje. Těžko může cvičitel v takovém zařízení pravidelně jezdit všechny školní koně, aby toto kontroloval.
Po nasednutí a měkkém dosednutí do sedla bychom měli sklouznout sedem přímo do nejhlubšího bodu sedla, když spustíme obě nohy volně dolů. Pak nohy mírně pokrčíme, vsuneme chodidla do třmenů a opět je napneme. Třmeny ohraničují polohu nohy. Pokud je svalstvo uvolněné, pata sama sklouzne do nejnižšího bodu. Pozor: chybou je tlačit silou patu dolů, protože pak je celá noha ztuhlá a jezdec pak nemůže být uvolněný, drncá v sedle. Přední stěna jezdecké boty by měla ležet na zadním okraji podbřišníku, což u dobře padnoucího sedla pro jezdce i koně musí jít samo od sebe. Když jezdec vezme do ruky otěže, paže volně zůstávají podél boků až k loktu. Jestliže nejsou paže uvolněné, nelze docílit měkkého spojení ruky s hubou koně.
Když jezdec sedí špatně, je to patrné z pohybu koně: prohýbá hřbet, hází hlavou atd. I jezdec zaznamená, že něco není v pořádku, protože se rychle unaví, může dojít i ke křeči svalstva, nohy a záda bolí. Vinu nemá hledat jezdec u koně, ale u sebe. Když správně nesedí, je ztuhlý, tvrdý.
Ztuhlý jezdec ruší koně. Kůň se pohybuje hůře a jezdec je ještě ztuhlejší. Co teď? Jediné řešení je udělat si pauzu, zkorigovat sami sebe a začít znovu.
Nejvhodnější je provádět kontrolu svého sedu a provádět cviky za účelem jeho zlepšení během krokových repríz na jízdárně nebo v terénu. Je potřeba mít pod kontrolou své tělo, abyhom mohli mít pod kontrolou koně.

CO SE DĚJE KDYŽ...

... jezdec sedí za kolmicí?
Kůň uhýbá hřbetem, jezdec nemůže sedět nerušeně ve středu, kůň padá na předek, oba partneři jsou ztuhlí, kůň se vyhýbá přilnutí, ruka jezdce je tvrdá.
Tip na zlepšení: paže volně svěsíme kolmo dolů, trup narovnáme tak, abychom rameno bylo v jedné svislici s kyčlí – v této poloze také sedíme rovně.

. . . jezdec sedí před kolmicí
Holeně ujíždějí dozadu a jsou ztuhlé, jezdec se nohama koně drží. Váhou zatěžuje více předek koně, který se stává neochotným (nechce dopředu nebo prchá). Tato chyba sedu bývá známkou úzkosti jezdce. Cvičitel by měl dát pokyn ke zpomalení do kroku a zkorigovat sed tak, aby se jezdec cítil jistěji.

. . . jezdec nedrží hlavu vzpříma
Jestliže jezdec volně "klimbá" hlavou při jízdě, hlava mu padá na prsa, pak jde automaticky koni za pohybem. Je to nepohodlné pro jezdce i pro koně.

. . . jezdec se nahýbá v kyčlích do strany
Tato chyba se vyskytuje zpravidla v obratech nebo při nacválání. Nahne-li se jezdec v kyčlích dovnitř kruhu, přenese své těžiště ven, na druhou stranu. Kůň jde vnější plecí ven, aby udržel rovnováhu. Tomu se jezdec intuitivně brání a tahá otěž přes krk koně, což je další zásadní chyba.
Tip na zlepšení: zastavit, zkorigovat sed a začít znovu.

. . . jezdec má příliš vysoko ruku
Většinou tato chyba souvisí se ztuhlostí v ramenou. Ruka je tvrdá, kůň se natahuje a lehá si do otěží nebo se brání tlaku udidla.
Měkké spojení ruky s hubou koně je v takovém případě nemožné.

. . . otěže jsou nestejně dlouhé
Buď sedí jezdec křivě nebo kůň nese hlavu šikmo. V obratu by se měl jezdec trupem mírně natočit dovnitř (vnitřním ramenem dozadu). Tím dojde automaticky ke zkrácení vnitřní a prodloužení vnější otěže.
Důležité je, aby jezdec zůstal i při zádržích uvolněný. Hrubou chybou je, když jezdec při zádrží silně stiskne kolena a zakloní se. Ruka je pak automaticky tvrdá a kůň se prohne ve hřbetu (utíká hřbetem od jezdce).
To, co vypadá v teorii celkem jednoduše, není v praxi tak snadné realizovat. Proto by si jezdec neměl klást od počátku příliš vysoké cíle. Lepší je postupovat pomalu a pozvolna si pěstovat cit pro jízdu.

Rovnováha jezdce
K tomu, aby se člověk narovnal, musí aktivně zapojit svalstvo, které mu aktivně pomáhá držet páteř ve vzpřímené poloze, vyrovnávat pohyby hřbetu koně a zemskou přitažlivost. Jezdec, který sedí rovně, šetří nejen své klouby, ale i energii. Jeho pohyby působí lehce a ekonomicky.
Nové výzkumy ukázaly, že vhodné metafory či názorné ukázky jsou nejefektivnějšími způsoby výcviku jezdce.

Například:
• Drž otěže, jako bys držel v ruce tužku
• Seď tam, jako bys byla víla
• Představ si, že v ruce mačkáš mycí houbu

Cvičitel by měl umět podle situace názorně vysvětlit (třeba pomocí vhodného přirovnání), jaké má mít jezdec pocity. Jestliže to jeho mozek pochopí, pak je pro něho snazší správně zkoordinovat i pohyby těla

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář